Jdi na obsah Jdi na menu
 


Něco o lonžování

24. 3. 2011

Něco o lonžování ...

Stále mnoho lidí v řadách koňských fanoušků si neuvědomuje, jak je lonžování pro výcvik každého koně důležitý. Z vlastní zkušenosti vím, jak mnozí, hlavně z řad soukromých chovatelů, vyvolávají hesla, že lonžovat se mladý kůň musí každý den a nejméně hodinu. Kdo ale o výcviku koní a jejich chovu něco zná, ví, že je to nesmysl, stejně jako pouhé prohánění koně dokola, aby se vyběhal.

Lonžování patří k výcviku každého koně, at závodního nebo rekreačního. V případě, že lonžujeme mladého koně před odsednutím, musíme vzít v úvahu jeho věk a přizpůsobit tomu délku a průběh lonžování.

Mladý koníček se soustředí pouze malou chvíli, proto ho nesmíme přetěžovat nadměrnou délkou lonžování. Zpočátku stačí mladému koni několik minut, a lonžování postupně a přiměřeně prodlužujeme.

Všeobecně platí, že délka lonžování nemá přesáhnout 30 minut, a to včetně uvolnění koně. Lonžování učí koně uvolněnosti, poslušnosti a pravidelnosti chodů a nejen to, posilují a vyvíjejí se mu svaly, hlavně pak svaly zádě. Jak naučit mladého koně lonžování? Pro výcvik mladého koně je velkou výhodou, máme-li k dispozici uzavřený lonžovací kruh. Mladý kůn často na lonži pobíhá, vyhazuje, nebo se snaží pullovat, či vypadává plecí ven z linie kruhu. Lonžovací kruh tyto návyky koni nedovolí, proto je pro výcvik mladých koní vhodný. Průměr tohoto kruhu by se měl pohybovat minimálně mezi 12,5 m a maximálně 18 metry.

Pro výcvik koně na lonži je důležité základní vybavení, jako je lonž kolem 10 m dlouhá, nejlépe bavlněná, asi 3 cm široká, na jednom konci se zápřezkou nebo karabinou a na druhém konci se smyčkou, kterou drží lonžující v ruce. Dále budeme potřebovat lonžovací ohlávku s obnoskem nebo uzdečku s vhodným udidlem. Pro mladé koně je nejvhodnější nelomenné gumové udidlo, pro koně ve výcviku tlusté lomenné udidlo. Každé udidlo pro lonžování by mělo být opatřeno gumovými kroužky, které nedovolí posunování udidla v konské hubě. Nepostradatelný pro lonžování je dlouhý lonžovací bič, který by měl mít dostatečně dlouhý šlahoun, aby bylo možné na koně na kruhu dosáhnout.

Samozřejmostí je bandážování všech čtyř koňských nohou, které dávají koňským šlachám na liniích kruhu oporu. Pokud nejsou k dispozici bandáže, pak použijeme alespoň kamaše, a podle potřeby i chrániče patek – zvony. Pro lonžování koně bez jezdce je vhodný lonžovací obřišník nebo alespoň sedlo, ze kterého sundáme třmeny i se třmenovými řemeny. Pokud používáme k lonžování některou z pomocných otěží (vyvazovací otěž, chambon,..), zapínáme je až na místě k lonžování a dbáme, aby byly vždy zapnuty správně. Vyvazovací otěže zapínáme tak, aby vnitřní otěž byla asi o 1 díru kratší, což odpovídá asi 10 cm. Pokud necháme obě vyvazovací otěže stejně dlouhé, aniž bychom zapnuli vnitřní kratší, bude kůn nucen chodit na kruhu přímo a bude vypadávat přes vnitřní lopatku ven z kruhu bez podélného ohnutí. Tím je koni znemožněno podsunovat vnitřní zadní nohu a tím pádem i celkové posílení zádi, což je při lonžování žádoucí. Při změně ruky nezapomeneme otěže přepnout. Vyvazovací otěž je zapojena ve správné délce, jestliže je nos koně na kolmici. Jestliže je nos koně před kolmicí, je vyvazovací otěž zapojena příliš dlouze a pokud je nos za kolmicí, je to důkaz krátce zapojené vyvazovací otěže a kůn je nucen se po ní „rolovat“.

Lonžování se chambonem je vhodné zejména pro koně, kteří vlečou zadek za sebou a stojí spíše na předku. Použití chambonu je ale náročnější než použití vyvazovacích otěží, proto je nutné lonžovat s ním koně správně. Zvlášť důležité je správné a včasné pobízení lonžovacím bičem, který nutí koně více podsazovat zád, tím pádem se vyklenuje hřbet a vyvíjí se tak potřebné svalstvo.

Zapnout lonži je možné několika způsoby. Nejčastější způsob je zapínání lonže do vnitřního kroužku udidla. K tomuto způsobu je potřeba dodat, že pokud ho používáme, udidlo musí být opatřeno gumovými kroužky, jinak udidlo klouže hubou dovnitř.

Dalším vídaným zapnutím je použití tzv. lonžovacího spojky. Její použití pro lonžování má stejnou nevýhodu, jako když lonži protáhnete vnitřním kroužkem udidla spodem pod bradou do vnějšího kroužku udidla. Tlak lonže jednoduše sevře kroužky udidla k sobě, a výsledek je ten, že udidlo se v konské hubě jednoduše „zlomí“ a kloub udidla tlačí na horní patro. Mezi jiné způsoby patří provléknutí lonže vnitřním kroužkem udidla přes nátylník a zapnutím do vnějšího kroužku. Tím je tlak na oba koutky koně stejný a nedochází k posunování udidla. Toto zapnutí patří do ruky zkušeného lonžujícího, aby nedocházelo k  louskáčkovému efektu.

Lonž držíme smotanou v potřebné délce v té ruce, na kterou kůn chodí. Nesmíme ji mít omotanou kolem ruky, ale volně smotanou, abychom ji mohli podle potřeby povolit či zkrátit. Lonžovací bič držíme v druhé ruce, aby jeho konec směřoval k hleznům koně. Kdybychom se pak na lonžování podívali z ptačí perspektivy, vypadalo by to tak, že správné držení lonže a lonžovacího biče utvoří mezi koněm a cvičitelem trojúhelník.

Samotné lonžování začínáme vždy na levou ruku, a až když kůn umí chodit na levou ruku, začínáme s lonžováním na ruku pravou. Ze začátku potřebujeme k lonžování pomocníka, který pomůže koni v pochopení požadavku tím, že ho vodí po kruhu, než se kůň naučí chodit samostatně. Pak pomocník pomalu odejde do středu ke cvičiteli. Když kůn zůstane na kruhu bezradně stát, znovu mu pomocník pomůže.

Lonžování samozřejmě začínáme vždy v kroku a podle potřeb a stupně výcviku dále pokračujeme až ke cválání. S mladým koněm začínáme cválat až po klidném přechodu z kroku do klusu a naopak, a docílili jsme jeho uvolnění. Je důležité, aby mladý kůn chodil na lonži klidně, ale živě. Rychlý klus mladého koně brzy vyčerpá a pokud se v klusu loudá, neuvolní se.

Lonžování lze také velmi dobře využít k nácviku odhadu vzdálenosti a zvedání nohou, a to použitím kavalet. Kavalety používáme až v pozdějších lekcích lonžování, kdy kůn bezpečně reaguje na všechny pobídky a všechny tři základní chody. Kavalety pokládáme paprskovitě na kruh. Pro překračování v kroku činí vzdálenost mezi kladinami 80 – 90 cm a v klusu asi 1,20 – 1,30m. K výcviku na lonži nám postačí asi 4 kladiny; výškou nepřesahující 20 cm. Pro překračování v kroku slouží část kavalet blíže ke středu kruhu, k překlusávání pak vzdálenější strana, směrem k vnější straně lonžovacího kruhu. Při použití kavalet bychom měli mít dispozici pomocníka, který nám kavalety v případě potřeby poopraví do správné vzdálenosti. Při práci na kavaletách je důležité odepnutí pomocných otěží, aby kůn mohl při překračování použít krk a měl volnost ve hřbetu.

Lonžování zakončíme vždy uvolňovací fází a odměnou. Odepneme pomocné otěže a koně ošetříme jako po běžném ježdění či práci.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA