Lonžovací postroje
24. 3. 2011
Lonžovací postroje
Lonžovacími postroji rozumíme výcvikové pomůcky, které jsou svým působením velmi podobné práci s koněm na dvou lonžích. Díky působení tohoto postroje se kůň podsazuje a současně zůstává na přilnutí. Nutno i zde podotknout, že stejně tak, jako tomu bylo i v předchozích článcích o pomocných otěžích, že ani tato pomůcka nepracuje za nás, ale je třeba s ní pracovat, aby byla koni ku prospěchu.
Co je vůbec lonžovací postroj? Velmi zjednodušeně řečeno je to dlouhé lanko se zápinkami a zápřezkami, kterými se dá různě upravovat jeho délka. Používají se k práci na lonži za použití lonžovacího obřišníku (Pessoa) a uzdečky s udidlem.
Tuto u nás zatím málo používanou pomůcku používáme především k procvičení a zlepšení práce svalů, které kůň potřebuje k práci pod sedlem. Dá se proto použít i u mladých koní, kteří nemají zatím vyvinuty žádné svaly za předpokladu, že upravíme délku postroje tak, aby jím nebyl kůň vyloženě „svázán“a měl tak čas se poloze těla přizpůsobit (vyvinout si svaly).
Mladým koním je tedy postroj ku prospěchu jako prostředek k vývinu a vývoji potřebných svalů, starším či zkaženým koním zase slouží ke zlepšování podsazení či přilnutí. Nelze ale říci, že postroj slouží k tomu, aby koně naučil chodit na přilnutí. Kůň si přilnutí musí najít sám současně s postupným výcvikem, nikoliv náhlým svázáním do určité pozice. Pokud toto uděláme, docílíme tím nikoliv přilnutí, ale spíše toho, že se kůň naučí zakusovat do udidla a ztvrdne nám v hubě. Násilí není nikdy cesta ani při použití jakékoliv „pomocné otěže“. V těchto případech můžeme slýchávat od jezdců, jak je ta či ona pomocná otěž k ničemu, když jeho kůň nechodí tak, jaká byla jeho představa…
V zásadě jsou dva typy lonžovacích postrojů. „Combitrainer“ a „Pessoa“.
Hlavní rozdíl mezi nimi je ten, že s combitrainerem se dá pracovat bez použití lonžovacího obřišníku, chcete-li „obrkurtu“ – v koňské hantýrce řečeno, ale s postrojem Pessoa (po známém skokovém jezdci) není možné bez lonžovacího obřišníku pracovat. Combitrainer však samozřejmě lze k obrkurtu podle potřeby připevnit. Dalším odlišným znakem bývá použitý materiál. Combitrainer budeme vídat ponejvíce kožený, zatím co postroj Pessoa je opravdu „jen“ syntetické lanko. U všech typů lonžovacích postrojů je jedna věc na první pohled společná: zadní část, která působí okolo stehen koně, je z pochopitelných důvodů změkčena a polstrována beránkem či molitanem, aby se zabránilo poranění koně.
Podstatný rozdíl je také v možnostech zapnutí postrojů.
Zatím co Combitrainer má jednu možnost upnutí (více – méně ), s postrojem Pessoa je možné manipulovat až čtyřmi možnými způsoby, podle toho, na jaké práci budeme a potřebujeme s koněm pracovat.
První možností, jak jej zapnout je v případě, že chceme se svým koněm pracovat v klusu. Jedná se o tzv. a výrobci postroje uváděnou „dolní pracovní pozici. V tom případě budeme s koněm za předpokladu správného a dostatečného pobízení od zadu (tuto nutnost jsem popsala již v předchozích článcích o pomocných otěžích) pracovat na stabilizaci páteře a zádových svalů. Postroj je zapnutý mezi hrudními končetinami koně přes kroužky udidla do spodního kroužku „obrkurtu“ směrem k zádi koně a odtud potom na hřbet do horního kroužku“ obrkurtu“.
Pokud potřebujeme lépe vyvinout horní svaly krku, potom je vhodná poloha tzv. střední, při níž je jeden konec lanka zapnut za loktem v obrkurtu, je provléknut kroužkem udidla a prochází skoro vodorovně až k zádi koně a odtud do kroužku obrkurtu za kohoutkem koně.
Tzv. vysoká pozice pomáhá vyvinout zejména svaly důležité pro vyvážený cval
Pokud je třeba s koněm pracovat na výrazném vzpřímení, což využijí zejména nadšenci drezúry, použijeme pozici na obrázku č.4.
Délka a zapnutí lonžovacího postroje se samozřejmě také řídí stupněm výcviku a věkem koně, jeho tělesnými schopnostmi a možnostmi výcviku. Není možné „svázat“ mladého či staršího koně lonžovacím postrojem a domnívat se, že kůň správně pracuje.
Pokud používáme lonžovací postroj či jinou pomocnou otěž přímo do huby jdoucí, měli bychom také přemýšlet nad použitím správného udidla. Nejlépe se pro tuto práci hodí dvakrát lomenné anatomické udidlo, či oliva; můžeme však podle citlivosti koně použít i měkčené gumové udidlo, zejména u mladých koní. Délka lonžovacího postroje se řídí především stupněm výcviku koně.
Závěrem znovu opakuji, že žádná pomocná otěž nepracuje sama od sebe – pouhým nasazením a zapnutím na koni. Je třeba podporovat pohyb koně vpřed dostatečně od zadu – udržovat v pohybu „ motor“ koně (záď). Jedině tak bude práce na jakékoliv pomocné otěži koni ku prospěchu, ne naopak.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář