Jdi na obsah Jdi na menu
 


Brus a já

24. 1. 2009

 

Svou kariéru klusáka začal Brus v polovině srpna 1998 svými dvěma starty. Za rok 1999 byl se svou sulkou jedenkrát druhý, čtvrtý, pátý a šestý. V roce 2000 vyhrál zlatý stupínek svému jezdci 2x, druhý byl 5x a třetí 1x.

Po úrazu předních nohou před závodem v květnu 2001 přišel konec jeho kariéry. Svými čtrnácti starty vyběhal necelých 50 000,- Kč.

Z Velké Chuchle prodán (jak to u bývalých dostihových koní bývá) a svým novým majitelem převezen na jeden ranč v podhůří Krušných hor nedaleko Ústí nad Labem. Zde absolvoval jakýsi dvouměsíční "westernový rychlokurz". Na přelomu července a srpna 2001 našel se svým tehdejším majitelem nový domov v naší stáji v Olšinkách. Pak ale začaly vycházet pomalu najevo jeho zdravotní a psychické problémy, proto se jeho majitel rozhodl, že ho prodá. 

A protože mám v oblibě plnokrevné koníky a Elbrus mi přirostl k srdci, dohodla jsem se s jeho páníčkem, že si ho nechám (dodnes jsem za tuto skutečnost jeho bývalému majiteli, ing.Aloisu Turkovi, vděčná).   Asi jsem nedokázala sama sobě připustit, že by tenhle koníček, který se při každém vstupu do boxu nalepil na stěnu a třásl strachy, putoval do další stáje opět k novému majiteli a čekal, jestli bude nebo nebude prodán dál, a když, tak kam a možná z ruky do ruky.....možná ne.....

Tak jsme zůstali spolu.

S Brusem jsme trávili první týdny dlouhé hodiny jen na ruce na procházkách. Vzájemně jsme se poznávali a oťukávali okolí i jeden druhého. V práci jsme začali "od píky", nejprve jen na ruce, potom v kruhovce, na volno a také jsme se museli trochu nasvalit. Hlavně na hřbetu a zádi. Práce pod sedlem spočívala zprvu pouze v kroku. Podle toho, jaké jsme dělali pokroky, přidávali jsme postupně další nároky. Brus miluje dlouhé vyjížďky. V klidu, v pohodičce, a velmi rád skáče přes padlé stromy a větévky. Ve výcviku jsme nikam nespěchali, nebylo proč - nejprve jsem mu chtěla vrátit alespoň trochu psychické pohody a důvěry po útrapách, kterými byl nucen si projít při "rychlovýcviku na westernového koně"...

Často nás můžete potkat na loukách či v lese jen tak....na ohlávce bez sedla. Tak nám to vyhovuje nejvíce :o). Za tu dobu, co jsme spolu, jsem bohužel jediný člověk, kterému Brus důvěřuje. Jizvy a šrámy na jeho duši už nikdy nesmažu, třebaže bych za to dala cokoliv.  Získat jeho důvěru mi trvalo celé tři roky a věřte, že pokud bych měla znovu volit cestu, kterou spolu půjdeme, pak by to byla opět ta dlouhá, trnitá, plná potu a překážek, které bych se znovu a znovu snažila odstranit, protože na konci této cesty přede mnou stojí on sám - spokojený, zdravý, vyrovnaný a s důvěrou. 

 

logostranky.jpg

 ____________________________

Brus o mě..

 Lenka je moje maminka. Je na mě milá a hodná, proto ji mám taky rád. Vždycky když jí vidím, hned jí jdu naproti. Dříve, když mě měla Lenka doma, jezdili jsme spolu na vyjížďky na louky i do lesa, pracovali spolu na jízdárně, abych se naučil správně se pohybovat. Většinu času přesto trávíme s kamarády ve velkém výběhu. Je veliký, v létě plný šťavnaté travičky a je u lesa, takže v zimě často vidíme srnky, které k nám chodí na seno. Také je tu hodně veverek. Skáčou nám u stáje po plotě.

Lenka je moje první panička, která mi dává k narozeninám dort. Každý rok ho dělá asi tak, ...že nechá ztvrdnout kulatý chleba, do kterého udělá díry na mrkev, to místo svíček, protože já bych je nesfouk´. No a uvnitř mám vždycky nakrájená jablíčka, čínské zelí, to mám moc rád, pár cukříků, listy bílého zelí a taky bonbony pro koně. To si vždycky pochutnám! Letos budu mít na dortu už 19 mrkví!

Jsem rád, že spolu dobře vycházíme, protože dříve jsem byl hodně bit a bojím se proto moc lidí. Lence ale věřím. Sice mi to trvalo delší dobu, ale teď už vím, že se s ní  nemusím bát nastoupit do přívěsu a odjet. Tak můžeme jezdit mezi koníky na závody, protože já závodím moc rád. Baví mě, když můžu rychle běhat, třeba mezi barely. Tahle disciplína, které se říká Barrel Race, mi prý moc jde. Jsem taky rád, že můžu s Lenkou jezdit tak, jak to baví mě  a že mě Lenka do ničeho nenutí. Proto se snažím dělat jí radost. Potom jezdíme ještě Pole Bending, ale já mám stejně raději závody kolem barelů a myslím, že Lenka taky. Vždycky, když se točím kolem barelu, říká mi jak jsem šikovný a já se snažím o to víc (nemyslete - tahle disciplína je i o technice!). Však také máme doma  pohárky!

 Každý rok se těším na prázdniny, protože spolu jezdíme na výlety a vandry a taky se se mnou Lenka dělí o broskve a melouny, které mám stejně jako ona moc rád. Zvláštní věc se děla jednou do roka před Vánocemi. Nevím proč, ale všichni jsme se převlékali do masek a jezdili kolem domů ve Svádově i Olšinkách. Měl jsem vždycky na hlavě přivázané rohy a Lenka taky....a byla celá černá, a dokonce zvonila zvoncem! Nejvíc nás jezdilo v takovémhle černém chlupatém převleku. Šohaj, můj stájový kolega, byl bílý a jeho jezdec měl na zádech křídla a Hamlet měl zase na hlavě sobí parohy a jeho člověk v sedle vezl v ruce takovou zvláštní, zatočenou hůl. Děti nám povídali básničky a ten člověk se zlatou,  zatočenou holí jim rozdával bonbony a čokolády.... 

Mám rád, když jdeme na procházku do přírody. Je kolem mě klid, cítím vůni lesa a luk a vidím jak je kolem mě krásně.  Málem bych zapomněl! Bude to znít divně, ale chci poděkovat tomu pánovi s fousama, co za mnou jezdí asi tak jednou za dva měsíce. Má takové velké auto a když s ním přijede, říká mi "Ahoj, ty kluku křivonohej" .  Udělá mi manikúru nebo boty na míru a zase odjede. Je to p. M. Schmidt a já mu děkuji, že můžu zase po útrapách na dostihové dráze dobře chodit a nic mě nebolí.

Když budete chtít, podívejte se do naší fotogalerie, ať vidíte, jak si spolu šlapeme naší cestičku životem.

...Ahoooj!

Obrazek

 

 

Náhledy fotografií ze složky Elbrus

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Lucce

(Lenka, 19. 2. 2010 12:57)

:-) ..také mám samozřejmě čb fotky Háši...některé jsem si i sama dělala, protože tehdy byl problém nechat udělat větší foto než nějakých 9x13cm...
Tak to je milé zavzpomínání :-))

Moc hezké stránky

(Lucka, 17. 2. 2010 21:56)

Dobrý den,
ani by mě nenapadlo, že si vzpomenete. To mě potěšilo. Myslím, že Háša byl první kůň - poník na kterém jsem v životě jela. Dodnes mám schované dvě staré, černobílé fotky. Na jedné jedu na Hášovi a vedete mě u nás v ulici, na druhé jede na Hášovi má sestra Petra :-). Je hezké zavzpomínat si :-)
Přeji Vám i koníkům jen samé šťastné a bezstarostné dny.
Lucka L.



Re: Moc hezké stránky

(Lenka, 17. 2. 2010 20:30)

Milá Lucko,
děkujeme s Brusem za pochvalu stránek,...
Háša ještě žije, je mu 23 let, sice velmi málo, ale občas se za ním jedu podívat. Je moc milé číst, že si na něj někdo jiný vzpomněl..:-)
Z toho co píšete mě napadá jen jediná možnost. Vaše sestra se jmenuje Petra?..za svobodna Lajblová? ze Svádova..Iniciály by tomu napovídaly...
Moc děkuji za zanechání vzkazu,,,mám z něj opravdu radost:-)
Hezké (snad už brzy) jarní dny i Vám, Lenka

Moc hezké stránky

(Lucka, 17. 2. 2010 19:55)

Dobrý den,
Narazila jsem na stránky Vás dvou docela náhodou. Musím říct, že stránky jsou moc hezké. Pamatuju se, že když jsem byla malá, brala mě má sestra jednou za čas k Vám do Olšinek a vozila jste mě na poníkovi. Myslím že se jmenoval Háša. Dodnes mám koníky moc ráda :-) Mějte se krásně . S pozdravem Lucka L.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA