Práce ze země
24. 3. 2011
Příprava koně k práci na dvou stopách ze země
S tímto jednoduchým cvičením, kde kůň pochopí pobídky do stranových pohybů, je možné začít tehdy, pokud kůň (zejména mladý), pokud kůň dobře ovládá podélné ohýbání a obrat kolem předku ze země. K tomu je výborným prostředkem následující cvičení na ruce ze země. Tímto, i podobnými cviky lze napravit i starší, pokažené koně, zejména, jdou-li pod sedlem příliš po předku. Uvedený cvik není žádnou moderní záležitostí. Používali jej už staří mistři, kteří si jeho užíváním ulehčovali práci s koňmi.
Dnes málokterý cvičitel má chuť a trpělivost takto s koňmi pracovat; hledají se rychlé cesty, jak dosáhnout co nejlepších výsledků bez ohledu na pocity koně. Při tom právě práce ze země ušetří koni i jezdci nejedno trápení.
Mladý kůň se učí rozumnět pobídkám „prodloužené ruky „(chcete-li bičíku, tušírce), kterou v pozdějších stádiích výcviku zcela nahradí holeně jezdce. Na ruce může také mladý či starší, zkažený kůň velmi dobře a rychle pochopit pomůcky otěžemi.
Mezi první cvičení patří například zaměření na podélné ohýbání a výrazné podsunutí zadních nohou. Začneme tak, že se postavíme k pleci koně. Obě otěže (toto cvičení zprvu děláme na uzdečce, až po pochopení cviku po několika lekcích můžeme použít pouze ohlávku s vazákem) držíme v té ruce, která je vnitřní u koně. Volný konec nenecháváme volně viset, kůň by mohl do otěží šlápnout a zranit se v hubě. Nyní použijeme bičík nebo tušírku. Držíme jej ve své „vnější“ ruce. Jemně ťukneme koně na hleznový kloub; mnoha koním stačí jen bičík na kloub položit. Kůň zareaguje tak, že zdvihne zadní nohu, na kterou jsme ťukly a položí ji pod tělo do strany. Jakmile kůň touto nohou ukročí, následuje pohyb stranou druhá zadní noha. Ihned po jejím došlápnutí je nutné opět pobídnout vnitřní zadní nohu k pohybu. Pokud se stane, že tento okamžik propásneme, kůň nohu pouze po zemi povleče, což nesplňuje úkol cvičení – přimět koně, aby nesl svou váhu více zadkem. Cvik provádíme pomalu, postupně, krok za krokem. Koně také při tomto cviku nesmíme rušit používáním otěží, jinak kůň nepodsazuje zadek. Pokud se stane, že koník začne couvat, ihned přerušíme cvičení, uděláme několik kroků v před a pokračujeme znovu ve cviku. Toto cvičení děláme na obě ruce. Vždy po ukončení cvičení na jedné straně uděláme také několik kroků v před a pokračujeme cvičením na druhou stranu. To proto, aby zůstala zachována ochota koně jít dopředu – to požadujeme v ježdění. Zpočátku necvičíme více jak 10 minut, dvakrát na každou stranu. Předek koně by měl zhruba opisovat kroužek, tj. předkem nestojí na místě. Proto se také musíme my, cvičící, pohybovat s koněm dopředu a na „kroužku“.
Díky tomuto cvičení se kůň učí podélně ohýbat v žebrech, podsazovat zadek a ohýbat krk bez působení otěží. Takto připravení koně nemají v pozdějším jezdeckém výcviku problémy s vyklenutím hřbetu a krku. Při tomto cvičení je také vhodné použít alespoň chrániče zadních nohou, protože kůň se může (zejména v počátcích, než pochopí cvičení) zranit.
S tímto jednoduchým cvičením, kde kůň pochopí pobídky do stranových pohybů, je možné začít tehdy, pokud kůň (zejména mladý), pokud kůň dobře ovládá podélné ohýbání a obrat kolem předku ze země. K tomu je výborným prostředkem následující cvičení na ruce ze země. Tímto, i podobnými cviky lze napravit i starší, pokažené koně, zejména, jdou-li pod sedlem příliš po předku. Uvedený cvik není žádnou moderní záležitostí. Používali jej už staří mistři, kteří si jeho užíváním ulehčovali práci s koňmi.
Dnes málokterý cvičitel má chuť a trpělivost takto s koňmi pracovat; hledají se rychlé cesty, jak dosáhnout co nejlepších výsledků bez ohledu na pocity koně. Při tom právě práce ze země ušetří koni i jezdci nejedno trápení.
Mladý kůň se učí rozumnět pobídkám „prodloužené ruky „(chcete-li bičíku, tušírce), kterou v pozdějších stádiích výcviku zcela nahradí holeně jezdce. Na ruce může také mladý či starší, zkažený kůň velmi dobře a rychle pochopit pomůcky otěžemi.
Mezi první cvičení patří například zaměření na podélné ohýbání a výrazné podsunutí zadních nohou. Začneme tak, že se postavíme k pleci koně. Obě otěže (toto cvičení zprvu děláme na uzdečce, až po pochopení cviku po několika lekcích můžeme použít pouze ohlávku s vazákem) držíme v té ruce, která je vnitřní u koně. Volný konec nenecháváme volně viset, kůň by mohl do otěží šlápnout a zranit se v hubě. Nyní použijeme bičík nebo tušírku. Držíme jej ve své „vnější“ ruce. Jemně ťukneme koně na hleznový kloub; mnoha koním stačí jen bičík na kloub položit. Kůň zareaguje tak, že zdvihne zadní nohu, na kterou jsme ťukly a položí ji pod tělo do strany. Jakmile kůň touto nohou ukročí, následuje pohyb stranou druhá zadní noha. Ihned po jejím došlápnutí je nutné opět pobídnout vnitřní zadní nohu k pohybu. Pokud se stane, že tento okamžik propásneme, kůň nohu pouze po zemi povleče, což nesplňuje úkol cvičení – přimět koně, aby nesl svou váhu více zadkem. Cvik provádíme pomalu, postupně, krok za krokem. Koně také při tomto cviku nesmíme rušit používáním otěží, jinak kůň nepodsazuje zadek. Pokud se stane, že koník začne couvat, ihned přerušíme cvičení, uděláme několik kroků v před a pokračujeme znovu ve cviku. Toto cvičení děláme na obě ruce. Vždy po ukončení cvičení na jedné straně uděláme také několik kroků v před a pokračujeme cvičením na druhou stranu. To proto, aby zůstala zachována ochota koně jít dopředu – to požadujeme v ježdění. Zpočátku necvičíme více jak 10 minut, dvakrát na každou stranu. Předek koně by měl zhruba opisovat kroužek, tj. předkem nestojí na místě. Proto se také musíme my, cvičící, pohybovat s koněm dopředu a na „kroužku“.
Díky tomuto cvičení se kůň učí podélně ohýbat v žebrech, podsazovat zadek a ohýbat krk bez působení otěží. Takto připravení koně nemají v pozdějším jezdeckém výcviku problémy s vyklenutím hřbetu a krku. Při tomto cvičení je také vhodné použít alespoň chrániče zadních nohou, protože kůň se může (zejména v počátcích, než pochopí cvičení) zranit.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář