Couvání ze země
24. 3. 2011
Práce ze země – couvání
Couvání je pro koně velmi náročným chodem, protože je chodem nepřirozeným.
Z toho důvodu se má z couváním ze sedla začít až
v době, kdy kůň již pokročil ve výcviku a již dobře rozlišuje pobídky dopředu a stranou.
Se cvičením couvání ze země lze naproti tomu začít v brzkém stadiu výcviku , neboť zde kůň couvá bez použití pomůcek otěží, huba koně zůstane měkká a citlivá, neovlivněná přílišným taháním zpět.
Cvičením (nejen couváním) ze země se kůň učí postupně (není kladena tak velká náročnost na jeho psychyku, jako když po něm chceme vše najednou) a zároveň mu cvičení pomáhá vyvinout vláčné svaly. Couvání ze země u starších, pokažených koní nám usnadní práci s podsazením, neboť k couvání je za potřebí, aby kůň podsadil záď a při tom kráčí pravidelně vzad, což je na pohled ihned patrné. Jak tedy s couváním na ruce začít?
Pokud máme živějšího koníka, je lepší pro pochopení cviku postavit koníka bokem ke stěně. Do vnitřní ruky potom vezmeme bič nebo tušírku, který je naší prodlouženou rukou. Ve své vnější ruce, která je blíže ke stěně, držíme obě otěže tak, aby byly dostatečně volné a netahaly koně zpět a zároveň držíme i takovou délku, aby si kůň do otěží nešlápl. Stojíme stále před koněm. Nyní se jemně dotkneme prodlouženou rukou korunky vnitřní přední nohy koně. Kůň by měl zareagovat tak, že tuto nohu zdvihne. Protože stojíme před koněm, bráníme mu tím pohybu vpřed. Kůň tedy vnitřní přední zakročí vzad a současně s ní vnější zadní. Důležité je, aby cvičící nepropásl okamžik fáze vznosu končetin vzad a opět se jemně dotkl druhé přední končetiny, která je v podpěru. Kůň zareaguje tak, že sníží záď a provede další krok zpátky.
Důležité je neustále hlídat správný okamžik k pobídce předních nohou koně. Tento cvik lze velmi rychle naučit pouze na „slovo“, kůň jej velmi rychle pochopí. Dbejte také, aby šel koník vzad v klidu a aby dělal pravidelné kroky. Pouze tak zůstane záď podsazená, záda vyklenutá a pak tedy plní cvičení svůj účel.
Pokud Vám koník (hlavně mladý) dává zpočátku hlavu příliš nízko, je to řeč toho, že svaly na jeho zádech jsou ještě nedostatečně vyvinuty. Ulevuje si proto nízkým držením hlavy. Po nějaké době začne kůň sám překusovat udidlo v hubě.
Mladému koni a koni v počátcích výcviku zprvu stačí pouze několik kroků vzad, jinak se přetěžuje jeho záď. Spokojme se tedy s několika kroky, trpělivost růže přináší.
Jestli-že se při tomto cvičení setkáte u koníka s tím, že nejde rovně vzad, ale vybočuje do strany, zejména na jednu stranu, je to známka toho, že je na tuto stranu tupější. Tuto stranu tedy více hlídáme, nebo si můžeme pomoci např. kládou na zemi. Tím, že vtvoříme jakousi „uličku“ usnadníme koni pohyb vzad. Další variantou je přiložení „prodloužené ruky“ na zadní hlezno koně. Je třeba postupovat jemně, aby kůň nepochopil dotyk jako pobídku vpřed.
Pokud „sáhneme“ koni do huby a budeme se snažit tahat koně otěžemi zpět, docílíme té skutečnosti, že se kůň prohne ve hřbetu a vysune záď dozadu. Kůň se také tlakem otěží dozadu začne „rolovat“ (nejvyšší bod, který má být za ušima je na třetím krčním obratli. Hlava není na kolmici, ale za kolmicí. Kůň se rozpadne a couvá po předku).
Nebo je zde další možnost, jak si kůň nesprávným couváním ničí zdraví
– zvedne hlavu (jelení krk), otevře hubu, prohne se v zádech. Tak nemůže zůstat koni ciltlivá huba nutná pro bezproblémový pohyb vpřed.
Žádné z uvedených třech cvičení ze země nemá sloužit jako dnes velmi uznávané a používané tzv. přirozené metody výcviku koně. Tyto cvičení jsou cennými pomocníky při nasvalování zejména mladých koní, dále koní, kde osvalení z jakéhokoliv důvodu chybí, nebo u koní pokažených, kteří mohou získat zpět ztracenou důvěru. Cviky lze v pozdějších stádiích provádět na jakýchkoliv ohlávkách, protože kůň velmi dobře reaguje na hlasové pomůcky, spojíme-li s nimi cvičení.
Jakékoliv cvičení kůň provede správně tehdy, má-li cvičící neustále pod kontrolou nejen koně, ale také sám sebe.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář